Čekání na Ohnivce

Na scéně je z klacků vyznačen kruh a uprostřed je „oheň“. (Praskání ohně a zvuky lesa.) Za kruhem sedí v půlkruhu trampové. Klasické propriety: deky, celty, lahváče, čutora, ešusy…

Šerif: Buď čistý, ty sám i místo, kde žiješ.

Rozuměj svému tělu a měj k němu úctu. Je chrámem ducha.

Buď přítelem všech neškodných tvorů. Chraň stromy a květiny, obzvláště dávej pozor na oheň v lese i ve městě.

Sam: Čestné slovo je svaté.

Hraj poctivě. Falešná hra je totéž, co zrada.

Buď pokorný. Uctívej Velkého Ducha a respektuj víru jiných.

Amazonka: Buď odvážný. Odvaha patří k nejvznešenějším vlastnostem.

Mlč, dokud hovoří starší, a prokazuj jim úctu i jinak.

Buď poslušný. Poslušnost je základní povinnost na cestě lesní moudrosti.

Charlie: Buď laskavý. Vykonej aspoň jeden dobrý skutek denně.

Ochotně pomáhej druhým. Konej své povinnosti.

Buď veselý. Raduj se z toho, že žiješ.

(dlouhá pauza, všichni zamyšleně vstřebávají moudra)

Amazonka: V těch zákonech Lesní moudrosti je tolik pravdy. Kdyby je všichni dodržovali, tak by bylo na světě krásně.

Sam: Jo jo, to je moje desatero.

Charlie: Těch zákonů je dvanáct.

Sam: Ale vždyť víš, jak to myslim, Charlie.

Já to beru fakt vážně. Třeba ty dobrý skutky. Vždycky když si jdu ráno vyměnit prázdný lahváče za ostrý, tak potkávám na ulici takovou starou paní, co sotva leze. No a já jí vždycky pomůžu s taškama. Minule se na mě tak podívala a řekla: „Vy jste byl zase trempovat, že jo? Táhne z vás pivo a jste cítit kouřem.“ A já na to: „To víte, příroda si mě vyžádala.“ Vytvářim takhle trempům mezi lidma dobrou pověst.

Charlie: To je do tebe hezký, Same. Já jsem zase odvážnej a chodím každý ráno do práce. Takhle se pěkně doplňujeme.

Šerif: Jo jo, tak je to správný, kamarádi. Musíme bejt na sebe hodný a pomáhat si. Tady v tom našem lesním chrámu i ve městě.

(Rozsvítí se pomalu červený reflektor.)

Bobr: Kamarádi, koukejte, mozol zachází za obzor. Tak hezký červánky jsem už dlouho neviděl.

(všichni chvíli tiše koukají do diváků)

Bobr: Dneska to byl krásnej den. Samá zátočinka, mech, kapradí, no a ty skály… Já si celou cestu představoval, že jsem Vinnetou a jdu zachránit nějakou indiánskou vesnici. Tohle je zatím nejlepší čundr, na jakym jsem kdy byl.

Šerif: Tak je to tvůj první, Bobře.

Bobr: To je pravda. Chtěl jsem jen říct, jak jsem hrozně rád, že jste mě a tu mojí Bobřici vzali s sebou.

Amazonka: A kde vlastně Bobřice je?

Bobr: Šla si asi už lehnout. Ona není zvyklá tolik chodit, tak jí to dnes nějak zmohlo.

Charlie: Tomu rozumim, vždyť jsme ušli skoro deset kilometrů. A kdybysme vynechali ty čtyři hospody, tak to mohlo být ještě víc!

Sam: Zase to nemůžeme přehánět, už nejsme nejmladší, že jo? To si můžou dovolit leda ti naši greenhorni… (kejvne na Bobra)

Bobr: No já jsem jednou ušel i celej pochod Praha-Prčice! A ani jednou jsem se nezastavil v hospodě. (vychloubavě)

Sam: Když ti nevoní knajpa, tak si příště zůstaň v tý svý Praze nebo Prčicích nebo odkud jsi!

Šerif: No tak Same, i mastňáci z Prahy se občas potřebujou nadejchat čerstvýho vzduchu, ne? Jak je to v tom zákoně. Buď laskavý!

Bobr: Díky, že ses mě zastal, Šerife. To mě zahřálo u srdíčka.

Sam: Kurva, mně je zima.

Charlie: No jo, skoro nám vyhasl oheň.

Bobr: Tak já přiložím! (nadšeně vyskočí, ale šerif ho zastaví)

Šerif: Hele, Bobře, jsi tu novej, tak já tě poučím. Podle trampských zvyklostí smí do kruhu ke slavnostnímu ohni vstoupit a přikládat jen řádně zvolený ohnivec, a to ty nejsi. (otcovsky poučuje)

Bobr: Aha, tak pardon, Šerife, to jsem nevěděl. Já jsem pořád ještě paďour, ale vy nás s Bobřicí určitě do všeho zasvětíte, ne? My se do toho trampování brzy dostaneme. Prostě příroda, kamarádi… (podlézavě)

Sam: A chlast! Nezapomeň! (napije se lahváče)

Šerif: Kde je vlastně Ohnivec?

Charlie: Šel na latrínu, za chvíli přijde.

Amazonka: Charlie, vem kejtru a zahraj něco.

(Charlie začne hrát Ovečku, všichni zpívají)

Máš má ovečko dávno spát, už píseň ptáků končí.

Kvůli nám přestal i vítr vát, jen můra zírá zvenčí.

Já znám její zášť, tak… (zahraje špatný akord a přestane hrát)

Charlie: Jakej je tam akord? Mně to nějak vypadlo.

Bobr: To nevadí. Umíííí! (podlézavě)

Při týhle písničce jsem se seznámil s Bobřicí. (zasněně)

Od první chvíle to byla láska jako trám. Prostě přesně jako zpívá Tučný: Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap…

Sam: No jo, vy mladý… vy jste hned ze všeho vyndaný.

Amazonka: Ale Same, vždyť je to hezký, takový romantický. Vy už fakt umíte jen chlastat.

Sam: Ale zase naplno a s vášní, Amazonko! (napije se)

Bobr: My jsme si s Bobřicí souzeni. Ona je zkrátka a dobře to moje haťapaťa potěšení. (směje se)

Amazonka: Já vám závidím, co bych za to…

Sam: Kurva, mně je ale fakt zima! Ten oheň už skoro nehoří a Ohnivec furt nikde. To tu budeme klepat kosu jen kvůli tomu, že tu není?

Šerif: Tak uznáváme nějaký trampský hodnoty a pravidla, ne?

Sam: V Zákonech lesní moudrosti je „Rozuměj svému tělu a měj k němu úctu.“ A moje tělo teď vysílá signál, že je mu kosa. Jak jsem říkal, já ty zákony dodržuju.

Charlie: Jo? A co první bod? „Buď čistý, ty sám i místo, kde žiješ.“

Sam: (čichá si k oblečení)

Na čundru se to tak nebere.

Charlie: Jednou jsem byl u tebe doma a nebylo to o moc lepší.

Sam: Ještě ty mě ser! Kde je ten Ohnivec? Já jdu přiložit.

Šerif: Ti říkám, že do toho kruhu nevkročíš! To je prostě tabu.

Bobr: Tak se nehádejte, kamarádi. Nešlo by tam přihodit nějaký dřevo třeba odsud? Abysme jako nevstupovali do toho kruhu. (zvedá ze země klacek)

Šerif: Pusť ten klacek, nebo ti tu hnátu urazim!

Dřevo se na oheň nehází, ale pokládá! A znova opakuju, přikládat smí jen ohnivec.

Charlie: Ty mladý se dneska jen bouří a neposlouchaj. (posměšně)

Amazonka: A nešlo by teda zvolit novýho ohnivce, když tu starej neni?

Šerif: Amazonko, ty radši nic neříkej, ty jsi víla z paneláku, ty o tom víš hovno. Ohnivec je čestná funkce a já nebudu hned hledat novýho jen kvůli tomu, že je někomu chvilku zima.

Komu je kosa, ať hrábne do usárny a vezme si dva svetry! To chápala i Pekarová a to není žádná trempka.

Charlie: Ohnivec už určitě každou chvilkou přijde. Možná si jen na latríně píše něco do cancáku. Vždyť ho znáš, on je hroznej poeta.

Bobr: To já taky. Nedávno jsem Bobřici složil báseň.

Ležím s tebou tiše v jehličí
Kde na nás vítr nefičí
Nabízíš mně chtivě svou čutoru
Cítím se jako bych plul na voru
A sjížděl divoké peřeje
S tebou mně tak dobře je

Charlie: A co ti na to řekla?

Bobr: Že je jenom moje. Navždy.

Amazonka: To je tak krásný. (dojatě)

Já bych zase chtěla bejt mladá. Život uteče jak večerní zprávy.

Sam: No tak teda moc díky, Bobře. Teď nám kvůli tobě Amazonka chytla nostalgickou. To budeme zase celej večer poslouchat jaký měla krásný plány, který čas vzal a nechal rány…

Amazonka: Ty seš debil. (rozpláče se)

Bobr: Charlie, je tu nějaká těžká atmosféra, co si zahrát pro odlehčení něco veselýho? Třeba Kočku od Pokáče.

(začne sám zpívat)

Mám doma kočku, mám ji rád…

Šerif: Přísahám na křížky mrtvejch kamarádů, že dokud budu živ, tak tyhle sračky v naší osadě nikdo hrát nebude!

Bobr: No tak něco jinýho… (omluvně)

(Charlie začne něco hrát, ale hned přestane.)

Charlie: Kurva, mně už je taky zima. Mám úplně zmrzlý prsty, to se nedá hrát… Oheň už vyhasl.

Kde ten Ohnivec může tak dlouho bejt? Tohle je už fakt podezřelý. Začínám o něj mít strach. (svítí za sebe baterkou do tmy)

Amazonka: Já teď četla, že se na Šumavu vrátili vlci. Třeba ho napadla nějaká smečka!

Sam: Prosimtě, Amazonko, tady je asi půl vlka na sto kilometrů čtverečních. To už se víc bojim, že zakopnul o mravence.

Charlie: Co když někde uklouzl, zaklínil se a je z něj kořenovej vězeň? Pamatuješ, jak se to kdysi stalo Zdeně?

Amazonka: No to bylo hrozný, chudák holka, ta si něco vytrpěla.

Sam: Neměla tolik chlastat, když to neumí.

Charlie: Hele, a neříkal on, že má nějaký problémy se srdcem? Aby se mu neudělalo špatně a teď tam někde neležel…

Bobr: To je pravda, Bobřice jednou…

Sam: Dej už pokoj s tou Bobřicí, teď řešíme, kde je Ohnivec!

(dlouhá pauza, všichni jsou zadumaní)

Charlie: Proč že šla ta Bobřice dneska spát tak brzo?

(během toho přichází Ohnivec)

Amazonka: Hele, Ohnivec je tady!

Ohnivec: Kurva, to je zima, co? (v polorozhalené košili si s úsměvem zapíná poklopec a opasek)

(tma, hudba Duo Červánek, Hledám děvče na neděli, od prvního refrénu, světla se rozsvítí po “Hledám děvče na neděli, co by mi kamarádi záviděli…”)