Mistr světa v chápání žen

Postavy:

Pepa – mistr světa
Marie – Pepova manželka
Franta – Pepův kamarád
Moderátor

SCÉNA 1: HOSPODA

Stůl, dvě židle.

Franta: Pepo, řekni mi, o co těm ženskejm jde? Já jim vůbec nerozumím!

Pepa: Ale to víš, my jsme racionální a ony emocionální. Někdy se chovají jak poloviční blázni. Minimálně jeden týden v měsíci. Hahaha

Franta: Neví, co chtěj a nedaj pokoj, dokud to nedostanou, jak se říká. Že jo?

Pepa: Jsou prostě jinej živočišnej druh. Vždyť tě to učim pořád, Franto. Musíš bejt suverénní, rozhodnej typ. To na ně platí. No tak povídej, co jsi zase posral tentokrát?

Franta: Hele, potkal jsem v galerii úplně úžasnou holku. Dali jsme se do řeči, zašli pak na víno a celou dobu jsme se bavili o umění. Bylo jasný, že mezi náma něco je.

Pepa: A co? Nechtěla ti pak dát na sebe kontakt?

Franta: Ne, dala. Vyměnili jsme si čísla a domluvili jsem se, že se zase potkáme. No a večer mi poslala svojí nahou fotku a napsala, ať jí taky něco hezkýho pošlu. Vyfotil jsem jí teda dickpic a od tý doby se neozvala.

Pepa: Ukaž mi to. Ty vole, Franto, to není její fotka, to je akt od Tona Stana! Tady dole to máš napsaný. A tu tvojí chloubu jsem radši ani vidět neměl.

Franta: Myslel jsem, že to chce posunout dál.

Pepa: Tam jsi skončil, kamaráde. Chtěla si vyměňovat zajímavý umělecký fotky a ty jí pošleš svoje péro? S tím musíš počkat aspoň na druhý rande.

Franta: Vždyť ti říkám, že se v ženskejch nevyznám. Nejsem tak dobrej jako ty.

Pepa: Já jsem přímo mistr světa v chápání žen. To víš, manželství tě vyškolí. Tam pronikneš do samotný prapodstaty ženství. Mojí Marii mám už přečtenou jak Lovce mamutů. Dvakrát tam a zpátky.

Franta: Proto vám to taky tak klape, ne? Na instáči vypadáte jako šťastná rodinka. Furt nějaký výlety…

Pepa: No jasně, musim jí taky občas někam vyvézt. Ona by se jinak jen furt starala o dcerky a o domácnost. Někdy je s ní už ale trochu nuda. Ještě, že mám i ty svý milenky.

Franta: A nemáš strach, že to Marie zjistí?

Pepa: Vůbec. Kdyby něco tušila, tak bych to poznal. Je totálně předvídatelná. Kouknu na ní a už vím, o čem bude přemejšlet zejtra po obědě.

Franta: Tohle na tobě obdivuju, Pepo. Ty by ses klidně mohl přihlásit do tý soutěže „Jak znáš svoji ženu?“.

Pepa: Počkej, něco takovýho existuje?

Franta: No jasně. Je to teď populárnější než Stardance a Smaží celá země.

Pepa: Tak do toho bych šel. Proč nevyužít přirozenej talent, že jo? Hahahaa

(Opona a přestavba)

SCÉNA 2: TELEVIZNÍ STUDIO

Moderátor: Vítám vás u dalšího kola soutěže Jak znáš svoji ženu, ve které hrajeme o týdenní pobyt v luxusním resortu v Karibiku, který si výherce může užít sám v klidu bez rodiny. Přiznejme si, že s manželkou a dětmi si chlap nikdy pořádně neodpočine, že jo? Hahaha

Dnes zjistíme, jak dobře rozumí své ženě Marii náš první soutěžící pan Pepa!

(Moderátor roztahuje oponu.)

(Pepa stojí u pultíku. Marie sedí na židli. Petrovy světelné (i zvukové?) efekty.)

Moderátor: Tak, Pepo, řekněte nám na úvod něco o sobě.

Pepa: Dobrý večer, jmenuju se Pepa a přijel jsem k vám z Aše.

Moderátor: Až z Aše? Hahaha

Pepa: Ano, až z Aše. Mezi mé koníčky patří fotbal, televize, motorky a klasická literatura. Zbožňuju třeba Dostojevského. Četl jsem od něj snad všechno. Nejradši mám Vojnu a mír.

Moderátor: No to je hezké. To bych do vás neřekl, že máte rád humanismus. A co vás přimělo přihlásit se do naší soutěže?

Pepa: Uvrtal mě do toho kamarád. Zdravím, Franto! Díky němu jsem si uvědomil, jak moc jsem empatickej a dokážu se vcítit i do tak složitejch bytostí jako jsou ženy. Hahaha.

Moderátor: Tak to brzy zjistíme.

A co vy, paní Marie? Jak myslíte, že se Pepovi povede?

Marie: Já věřím…

Pepa: No, Marie mi samozřejmě věří a ve všem mě podporuje, viď? (k Marii)

Moderátor: No dobrá. Jdeme tedy na to. Na rozehřátí si vyzkoušíme, jak se orientujete v základních ženských frázích.

Paní Marie, jen přečtěte svůj text a zatím na Pepu nereagujte. Jestli měl pravdu nám řeknete až na konci pořadu na detektoru lži.

Co znamená, když vaše žena na otázku „co se děje?“ odpoví…

Marie: Nic.

Pepa: Tak to vím náhodou úplně přesně. Každá ženská totiž většinou říká přesný opak toho, co si myslí. Takže se nejspíš něco děje a je naštvaná.

Moderátor: Dobrá, necháme se překvapit na konci. Jdeme dál. Co znamená, když vám žena řekne…

Marie: Dnes mě bolí hlava.

Pepa: To tam nemáte něco těžšího? Tohle je taky úplně jasný. To znamená, že jí zase přemohla lenost a v posteli nic nebude.

Moderátor: A nemůže jí třeba být doopravdy špatně?

Pepa: Tak to je snad ve výsledku jedno, ne? Prostě nic nebude, takže mám pravdu.

Moderátor: Jak myslíte.

Co žena sleduje, když vám začne vyprávět…

Marie: Kamarádka má nového přítele a dostala od něj k narozeninám obrovskej puget růží.

Pepa: Normálně závidí. Ale třeba v našem případě Marii vždycky vysvětlím, že nemůže srovnávat někoho čerstvě zamilovanýho a nás po deseti letech vztahu. Rozumíte, to je úplně jiný opotřebení materiálu. To už zase vládne rozum, a ne nějaký hormony. Přece nebudu utrácet rodinný prachy za něco, co za pár dnů zvadne a půjde do popelnice!

Moderátor: Je vidět, že o tom hodně přemýšlíte.

Jaký na to má názor publikum?

(Mírně improvizovaná část. Nenechat je mluvit dlouho, ať tomu nespadne řetěz.)

Moderátor: Tak a teď si dáme pár konkrétních znalostních otázek. Paní Marie, prosím.

Marie: Víš, jaká je moje oblíbená barva?

Pepa: Hnědá. Ne, červená. Modrá. Ne, hnědá, hnědá. Jo.

Marie: Jaké je moje oblíbené jídlo?

Pepa: Tlačenka s cibulí. Ještě si pamatuju, jak sis tenkrát v hospodě objednala trojitou porci. Počkej, ne, to byl Bachráč. Ty máš ráda ty sladký hnusy. Palačinky s marmeládou.

Marie: Jaký je můj oblíbený film?

Pepa: Hříšný tanec, ten tě vždycky nažhaví, že pak… No to je jedno.

Moderátor: Vypadá to, Pepo, že zatím se cítíte v naší soutěži jako ryba ve vodě. Přejdeme tedy k náročnější konverzační části, kde zjistíme, jestli víte, co vaši manželku rozčiluje. Správný znalec žen totiž ví, jak vybrousit z hrozícího konfliktu. Paní Marie si připravila pár témat…

Marie: Miláčku, mohl bys příště po sobě dávat na záchodě to prkýnko dolů?

Pepa: Ale broučku, tohle je problém starej jak lidstvo samo. Kdo určuje, jak to je správně? Nahoře, nebo dole? Co bylo dřív? Slepice, nebo vejce? Já jsem pro rovnoprávnost. Ty si ho dej dolů, já si ho dám nahoru. No a je to vyřešený.

Marie: Když jsi pro rovnoprávnost, tak bys taky někdy mohl po sobě umýt nádobí a nenechávat to jen na mně. Naposled ta hora špíny málem spadla na kočku.

Pepa: Ale to je přece ženská práce. Víš, že takový věci nedělám. Vaření, uklízení a praní je tvoje, odborný činnosti zase moje.

Marie: Odborný činnosti. Tím myslíš tu výměnu baterek v televizním ovladači? Na nic jinýho jsi za poslední dobu nesáhl. Co třeba utáhnout ten kapající kohoutek, jak jsem tě o to stokrát prosila?

Pepa: Vždyť jsem ti už loni říkal, že to udělám, až bude čas. Nehoň mě furt.

Marie: No jasně, hlavně klídek, že jo? Ale že já se můžu strhat, to je ti fuk. Nemám žádnej čas pro sebe. O děti se ani chvilku nepostaráš, vše se řídí jen tím, co chceš ty.

Pepa: To teda není fér. Co třeba minulá neděle?

Marie: Myslíš to, jak jsi vzal holky na Spartu? Vždyť vůbec nevíš, co je zajímá.

Pepa: V dějepise se jim to ještě bude hodit. A dětem náhodou rozumim, abys věděla.

Marie: Ty nerozumíš vůbec ničemu! Kdybych ti řekla ať je jdeš uspat, tak je vezmeš k veterináři!

Pepa: Marie, já už fakt nevím, co chceš!

Moderátor: Pozor, Pepo, tohle bych být vámi neříkal. Mohlo by vám to uškodit. Myslete na výhru – sluníčko, vlnky, sex on the beach… Hahaha

Pepa: Ale to byla jen taková fráze. Však já vím, co chce. Chce mě naštvat!

Marie: Nechci tě naštvat, Pepo. Chci ti jen říct, že si už vůbec nerozumíme.

Pepa: Co to povídáš? Jsme přece dokonale sehranej team, milujeme se...

Marie: Jo, to bylo vidět, když jsme hráli naposled Aktivity. Předváděla jsem pantomimou laň a ty jsi „vtipně“ řekl stará kráva.

Pepa: No tak, promiň, ale štíhlá laňka už dlouho nejsi.

Marie: Pepo, ty jsi fakt kretén.

Moderátor: Píííííp. Hahaha.

Tady bych to na chvíli zastavil. Pepo, co tímto vyjádřením měla asi Marie na mysli?

Pepa: Ale to víte, muži jsou z Marsu…

Moderátor: A ženy z Venuše. Víme.

Pepa: Do ženský a do melounu…

Moderátor: Nevidíš. Znáte ještě nějaká klišé?

Pepa: Nóóó

Moderátor: Co takhle malá nápověda z publika? Kdo si myslí, že je Pepa kretén, ať vydá nějaký zvuk.

(Reakce publika)

Moderátor: A kdo, že není?

(Předpokládám, že většinou bude hlasovat, že je kretén. Pokud náhodou ne, tak se jen vynechá první věta z následující repliky.)

Pepa: Ne, tak to není. To je takovej náš soukromej humor. My se takhle doma občas škádlíme. To byste nevěřili, jaká je Marie výborná herečka. Ve skutečnosti mě pořád miluje. Proto taky se mnou do týhle soutěže šla!

Marie: Vůbec nic nechápeš. Do téhle soutěže jsem šla, aby všichni viděli, jakej jsi idiot. Ty umíš ženskou možná tak sbalit, ale rozhodně ne pochopit. Myslíš, že nevím o těch tvejch courách? Já už mám ale taky dva roky chlapa, kterej si mě na rozdíl od tebe váží!

Pepa: Marie…

Marie: Ale neboj, každopádně vyhraješ. Odteď si můžeš jezdit sám na každou dovolenou. Chci se nechat rozvést!

(Moderátor zatáhne oponu.)

Moderátor: Myslím, že tady už není třeba se dál na něco ptát. Opět se nám potvrdilo, že ani tak empatický muž jako Pepa ženám nerozumí.